Jdi na obsah Jdi na menu
 


8.1 Co je to evropská politika soudržnosti?

Evropská unie prostřednictvím politiky soudržnosti usiluje o rovnoměrný hospodářský a společenský rozvoj všech svých členských států a jejich regionů. Hlavním cílem je zmírnění rozdílů v životní a ekonomické úrovni mezi chudšími a bohatšími zeměmi EU, ale i zvýšení schopnosti Evropské unie jako celku čelit výzvám 21. století. Ve středu zájmu spolu s důrazem na udržitelný růst, inovace a konkurenceschopnost stojí vytváření otevřené, flexibilní a soudržné společnosti s vysokou mírou zaměstnanosti. Tomuto úsilí se souhrnně říká evropská politika hospodářské a sociální soudržnosti, či krátce kohezní politika (koheze znamená soudržnost). HSS patří vedle zemědělské politiky k nejvýznamnějším evropským agendám a Evropská unie na ni vynakládá více než třetinu svého společného rozpočtu.

Dne 31. července 2006 byla v Úředním věstníku EU publikována nařízení ke strukturálním fondům a Fondu soudržnosti pro období 2007 – 2013.

  • Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999

 

  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999

 

  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1081/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1784/1999

 

  • Nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 ze dne 11. července 2006 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1164/94

 

  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS)

 

Strukturální fondy byly zřízeny Radou evropského společenství (Rada ES) za účelem snižování rozdílů mezi rozvinutými a hospodářsky zaostalými regiony, dále pak za účelem hospodářské a společenské přeměny oblastí se strukturálními problémy a v neposlední řadě ke zlepšení vnitřní politiky jednotlivých členských zemí a vzdělávání obyvatelstva.

 

Strukturální fondy slouží i ke zlepšování životního prostředí, přispívají k výstavbě a vybudování municipálních i dalších infrastruktur, podpoře konkurenceschopnosti a zvýšení kvality produkce, podporují investice do lidských zdrojů a zlepšují podnikatelské prostředí.

 

Nařízením Rady ES č. 1260/1999 byly strukturální fondy stanoveny následovně:

 

·         Evropský regionální a rozvojový fond (ERDF) – podporuje investice do výroby určené k nárůstu nebo zachování pracovních míst; investice do infrastruktury pro regiony, investice do vzdělání a zdraví; dále podporuje místní rozvoj a rozvoj malého a středního podnikání v problémových regionech, výzkum a rozvoj a investice zaměřené na životní prostředí,

 

·         Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF), sekce orientační podporuje mladé farmáře, konverzi, diverzifikaci, změnu orientace a podporu kvality zemědělské produkce, rozvoj venkovské infrastruktury a cestovního ruchu, prevenci přírodních kalamit, ochranu venkovského kulturního dědictví, rozvoj a využití lesů,

 

·         Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF), sekce garanční - má odlišný systém financování, řešený v rámci Společné zemědělské politiky Evropské unie - podporuje farmáře hospodařící v méně příznivých oblastech, ochranu životního prostředí a krajiny, předčasný odchod farmářů do důchodu a zalesňování zemědělské půdy,

 

·         Evropský sociální fond (ESF) – řeší problematiku dlouhodobé nezaměstnanosti, integraci mladých lidí do pracovního procesu, integraci osob vyloučených z trhu práce, podporuje rovné příležitostí na trhu práce, podporuje adaptaci pracovníků, systém vzdělávání a další kvalifikace,

 

·         Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu (FIFG) – podporuje změny v rybářském sektoru, rozvoj chovu ryb, modernizaci loďstva, vybavení přístavů, výrobu a obchod s rybími výrobky.

 

 

Celkové roční příjmy každého členského státu ze strukturálních fondů ve spojení s pomocí poskytovanou v rámci Fondu soudržnosti by neměly (dle nařízení Rady ES č. 1260/1999) překročit 4 % HDP členského státu. Fond soudržnosti nepatří mezi strukturální fondy vyjmenované v nařízení Rady ES č. 1260/1999 a slouží ke kofinancování transevropských dopravních sítí a velkých projektů v oblasti životního prostředí členských států EU s hrubým národním produktem na hlavu menším než je 90 % průměru EU.

 

Finanční prostředky strukturálních fondů pro plánovací období 2000-2006 bylo možné použít na následující cíle stanovené nařízením Rady ES č. 1260/1999 (kofinancování projektů z fondů EU je ve výši 75%, přičemž zbývajících 25% musí být financováno z národních zdrojů):

 

Cíl 1 - povzbuzování rozvoje a strukturálních změn regionů, jejichž rozvoj zaostává. V rámci tohoto cíle mohou získat finanční prostředky ty regiony, v nichž hrubý domácí produkt (HDP) na hlavu je nižší než 75% průměru EU. Oblasti spadající pod tento cíl mají možnost získat vyšší finanční částky ze strukturálních fondů, neboť pro podporu oblastí spadajících do Cíle 1 alokuje EU v rámci svého rozpočtu 69,7% ze všech finančních prostředků, určených pro strukturální fondy EU,

 

Cíl 2 - podpora hospodářské a společenské přeměny oblastí, které čelí strukturálním obtížím. Cíl 2 pokrývá regiony se strukturálními problémy, které nespadají do Cíle 1 a procházejí sociálně-ekonomickou přestavbou v odvětví průmyslu a služeb, a dále upadající venkovské regiony. Pro Cíl 2 je v rámci rozpočtu EU přidělováno 11,5%, prostředků ze strukturálních fondů,

 

Cíl 3 - podpora přizpůsobování a modernizace politiky a systémů vzdělávání, školení a zaměstnanosti. V rámci Cíle 3 mohou získávat podpory ty oblasti, které nespadají do Cíle 1 nebo 2. Pro Cíl 3 je v rámci rozpočtu přidělováno 12,3% prostředků ze strukturálních fondů.

 

Česká republika je zařazena do Cíle 1 s výjimkou Prahy, která spadá pod Cíle 2 nebo 3.

 

Cíle stanovené agrární politikou

Směry agrární politiky České republiky pro období po vstupu do Evropské unie byly orientovány na tyto hlavní cíle:

·         Zvyšování konkurenceschopnosti podniků agrárního sektoru ČR vůči zemím EU a třetím zemím na základě zvyšování efektivnosti výroby, kvality výrobků (založené na environmentálně šetrných výrobních postupech[1]), bezpečnosti[2], přidané hodnoty a regionální pestrosti produkce.

  • Zachování zaměstnanosti v zemědělství a zlepšení životní úrovně zemědělské populace jako součásti venkovské populace snižováním důsledků zvýšené rizikovosti podnikání v zemědělství, řešením transformační zátěže zemědělských podniků a stimulováním multifunkčního charakteru zemědělství, včetně diverzifikace zemědělství do nepotravinářského užití zemědělské produkce a do nezemědělských činností venkova.

·         Snižování rizik opouštění zemědělské půdy tam, kde by to mohlo vést ke ztrátám hodnot či funkčnosti krajiny a při preferování konzervace dočasně nadbytečné zemědělské půdy pro možné budoucí zemědělské využití), zlepšování scenerické hodnoty a rekreační funkce zemědělské kulturní krajiny a vesnice, včetně zvyšování rekreační hodnoty zemědělských vodních ploch a uchovávání národního kulturního dědictví významných zemědělských vodních děl, krajinných celků a kulturního dědictví venkova.

  • Zvyšování schopnosti zemědělsky užívaných ploch zadržovat vodu při zohledňování přírodě blízkých způsobů retence vod např. stimulováním přeměny orné půdy na trvalé travní porosty především v záplavových územích a v nivách vodních toků, urychlením pozemkových úprav a revitalizací zemědělských vodních toků a mokřadů, podporou odbahňování rybníků při zachování jejich mimoprodukčních funkcí ad..
  • Zlepšení kvality a čistoty povrchových a podzemních vod, které přicházejí do styku se zemědělstvím, s ohledem na ochranu biologických vlastností a kvality půdního fondu ČR.
  • Soustavné zvyšování biotopické hodnoty zemědělského půdního fondu ČR, např. stimulací snižování spotřeby průmyslových hnojiv a ochranných látek, zalesňováním dlouhodoběji nevyužívané zemědělské půdy s nízkou bonitou.
  • Zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie ze zemědělství na celkové spotřebě energie v ČR a postupné směřování k energetické soběstačnosti venkova z vlastních zdrojů.

 



[1] Včetně plošného rozvoje ekologického zemědělství a to i na orné půdě.

[2] Včetně zajištění sledovatelnosti původu produkce (traceability) v celém řetězci a v této souvislosti i plné zajištění standardů bezpečnosti potravin také ve výrobě krmiv v zemědělských podnicích.